Bylo mi dvacet a žádný jiný muž na světě pro mě
neexistoval. Ten můj vyvolený se jmenoval Martin, měl černé vlasy, ještě
černější oči, ďábelský pohled, vypracované svaly a neuvěřitelnou výdrž. Nejen
v pití alkoholu.
Jsou lepší kluci, nabádaly mě kamarádky. Nedala jsem na
ně. Závidí mně ho, říkala jsem si tenkrát. A milovala svého jediného Martínka o
to víc. A častěji.
Nevím, jak se to mohlo stát (vždyť jsme si dávali tolik,
tolik pozor), ale jednoho dne jsem mu musela říct: „Jsem v tom.“ Nezklamal
mě. „To je super, lásko moje. Kdy se vezmeme?“ jásal můj miláček.
Pamatuju si to, jako by to bylo včera. „Miláček, miláček
můj,“ opakovala jsem si toho dne před spaním donekonečna. Miláček nezklamal ani
na naší svatbě. Rozdával úsměvy na všechny strany, hýřil vtipem, a ta svatební
noc… Jako by to bylo poprvé.
Jenže po narození syna se všechno změnilo. Přestal ke mně
být pozorný. Byl chladnější než nanuk. Začal chodit pozdě z práce. Čím dál
častěji jsem z něho cítila alkohol. „Co se divíš? Teď, když máme rodinu,
potřebuju vydělávat co nejvíc. Obchodní partneři stojí nějaký ten čas. A
nějakou tu skleničku,“ vysvětloval mi náhlou změnu.
Snažila jsem se s tím smířit. Jenže časem bylo ještě
hůř. Začal být agresivní. Nejprve slovně, potom i fyzicky. Dával mi na
domácnost čím dál méně peněz. „To přejde. Musí to přejít,“ utěšovala jsem se.
Marně.
Naše manželské soužití se dostalo do stadia, které se už
nedalo vydržet. K tomu všemu, o čem už byla řeč, totiž navíc přibyla
Martinova milenka. Nemusela jsem po ní pátrat. Stačily dva černé vlasy pečlivě
obtočené kolem knoflíků jeho sněhobílé košile. A jeden telefonát.
„Jsem ta a ta, mám vašeho manžela moc ráda a chci ho,“
zavolala mi jednoho dne. O tom, kde přišla k číslu mého mobilu jsem raději
ani nepřemýšlela. Zato jsem začala přemýšlet o jiné věci. O rozvodu.
Samozřejmě nastal. Musel nastat. Když ty nepříjemné soudní
záležitosti a tahanice skončily, ulevilo se mi. Zůstalo mi černovlasé a
černooké dítě. A připadalo mně, že nastala ta nejkrásnější životní dovolená.
P.S.: Kluk už je skoro dospělý a já pořád sama.
Nejkrásnější dovolená pořád trvá.
LUCIE H.
Žádné komentáře:
Okomentovat