Probouzí mě dunění motoru lokomotivy opodál
projíždějícího vlaku. Sluníčko už vylezlo nad obzor a začíná svůj denní maratón
parného letního dne. Na stupnici teploměru na mě mrká šestadvacítka ve stínu,
hodím okem na hodinky. Je půl osmé ráno a v hlavě mám dozvuky včerejší
gardenpárty.
Přemítám, jestli ještě zavřu oko, nebo už vstanu.
Vylézám ze spacáku na zápraží zahradního domku a pozoruji okolí. Začíná to
pěkně, pomyslím si a pozorujíce okolní zahradu přepadávám do bazénu, který svou
teplotou konkuruje Balatonu, nebo mému oblíbenému vodnímu ráji kousek za
česko-rakouskou hranicí. Cákání vody postupně probouzí i ostatní spáče.
"Dobré ráno!" ozývá se zpoza chaty a v
záplavě slunečních paprsků se objevuje silueta notně rozvrkočené postavy.
"Sem tomu dal, nevíš kdy sem šel spát?" Se slepicemi, odpovídám, ale
už jsi měl pěkně nakoupíno. "Ještě že je to jednou za rok, ale
pokaždý tomu dám." Směje se a s rozběhem atakuje vlnící se hladinu
bazénu. Paráda, ani nepotřebujem moře.
Koupání si zpříjemňujeme tlacháním o životě a
dětech, o našich ženách, v obou případech již skoro bývalých, a dáváme jim
co proto. Postupně se z chaty vynořují další dva spáči a přidávají se k naší
debatě. Do bazénu se jim moc nechce, tak pomalu vylézáme ven z bazénu, vstříc
zatím příjemnému sluníčku a poklízíme pozůstatky včerejšího
nerozhodného souboje.
Vítězství nad jídlem bylo kompenzováno vítězstvím piva.
Odolnost druhého štěněte shodně přiznáváme vyčerpávající teplotě překračující
35° ve stínu. Jako tečka za vydařeným setkáním zaznívá klapnutí branky a
rachocení klíče v prastarém zámku.
Stávkující ovladač od centrálního zamykání vozu
Škoda-peněz se dostavuje jako letní bouře. No co se dá dělat, nasedáme do mého
auta prostého takovýchto vymožeností a "zpříjemňujeme si" sváteční
dopoledne návštěvou blízkého hyper-super s nutným nákupem nové baterie, během
kterého se nestačím divit blbosti tohoto národa trávícího krásný horký den
návštěvou nákupního svatostánku, místo odpočinku a užívání si vodních radovánek.
Vždyť kolik je za rok takovýchto dnů, pokud nepočítám
nutnost cestování do přímořských destinací? Cestu zpět si zpestřujeme vodní
lázní v myčce - vždyť i ten náš plecháč si zaslouží koupel. S vidinou
samých pozitiv se vydávám do rozehřátého centra Brna vyzvednout děti a
odporoučet se na zahradu mého domku, kde již čeká bazén plný vody mající
teplotu moře.
Zvoním, nikdo se neozývá. Parkoviště před domem, běžně plné,
je poloprázdné a ze zrovna vyjíždějícího pick-upu na mě mává soused se
spikleneckým úsměvem. Vytahuji mobil. Po chvíli zvonění ho někdo zvedá. Během
hovoru zaznívají v dáli zvuky nákupního centra a mě se honí v hlavě myšlenky na
vraždu v pominutí mysli z horka.
Na druhé straně utrženého sluchátka se dovídám, že děti nedostanu a
zítra odjíždí na dovolenou. "Kráva blbá", pokolikáté už tuto
ohranou písničku slyším. A to nám ten den tak pěkně začal ...
PAVEL RAY SVOZIL
Žádné komentáře:
Okomentovat